Zmizel i ten vodní jeřáb. Parní lokomotivy se tenkrát ještě musely před prudkým stoupáním směrem na Mladou Boleslav a Libuň zásobit vodou. „Parní lokomotivy mají stejnou žízeň jako my Češi,“ říkával stýc Miroslav. „Akorát že ony pijou vodu a my pivo.“ Bez vody by na naší planetě nebyl život a bez vody by se v minulosti po železnici nedalo vůbec jezdit. Podle chuti a potřeby se parní lokomotivy musely naplnit nejenom dostatečným množstvím uhlí, dřeva nebo mazutu, ale i celými řekami. Voda byla krev proudící v žilách lokomotiv. V trubkách kotle se přiváděla k varu a přeměňovala v páru, která se pod tlakem dostávala do válců parního stroje. Teprve pak se mohl kolos dát do pohybu a vyrazit na cestu.
E. přijela s Blankou a Jirkou ve čtvrtek večer. V pátek jsme vyšli z Úpy žlutou na Valšovky a starou německou na Velké Tippeltovy boudy a Hadinkou dolů. Polévka a pivo v Lovecké. Večer dorazili Zuzana s Lubošem a v sobotu se šlo do Glasendorfu. Odpoledne grilovačka – ono těch pstruhů bylo na pátek více než dost, takže E. utroubila v pátek 1 polovinu a v sobotu jsme venku ugrilovali tu druhou… V neděli autobusem do Spaláře a Eminou cestou k Řizkovně – ta má ovšem zavřeno, takž oběd na Lovecké.
Glasendorf 2024
sobotní grilovačka – ale snědli jsme si to uvnitř!
Krapet na levačku: Mariana s rodinou v Gasteinu, Johana v Herlíkovicích a my sami v Peci. Přijeli jsme již v středu večer. Naštěstí: ozval se Karel, zda by nemohli přijet. Takže přijeli v pátek. Do toho přijeli Matouš s Luckou a my dostali pozvání na karneval do Herlíkovic.
Nakonec: Matouš s L. odjeli po první noci, že prý všichni instruktoři odjeli – a tak není s kým pít. My jsme zaúkolovali Karla s Jindrou, aby prošli z Modrého dolu do Obřího dolu, odjeli jsme v neděli a vrátili se dopoledne v pondělí.
V pátek jsme podnikli klasický výšlap kolem Táni a Pampelišky směrem k Janově boudě a přes zavřenou Borůvku a kolem kapličky do Lovecké. Dali jsme polévku a pivo.
V pondělí jsme ještě vystoupali Javořím dolem na Kolínskou – polévka a pivo. Eva v úterý odjela do Prahy a já s Růženou zůstal.
Organizovala Blanka – vlakem do Vráže, pochod přes sv.Jana pod skalou a Bubovické vodopády na Karštejn. Oběd cca v 15:15 v restauraci pod Dračí skálou.
Došla mi Sorvasta. V dnešní době internetového šílenství jsem někam naťukal žádost a na telefon mi přistál e-recept. No ale samotnou krabičku – pro tu jsem si musel dojít. Původně jsem si myslel,že tam skočím autem, ale měl jsem hlavu zamotanou výpary z lepidel a barev, taxem se rozhodl pro pěší výlet s Růženkou. A když jsme přišli kolem vody až po klecanský park, taxem rozhodl, že půjdeme právě tím parkem a podíváme se na zbytky parkových staveb, jenž přetrvaly navzdory nepřízni počasí i lidu až do dnešních dnů. Léky jsem vyzvedl, u pana Šťastného v nedalekém řeznictví zakoupil něco dobrot a vyžebral něco odřezků pro mou chlupatou přítelkyni a šel na autobus. Na zastávce jsem ještě doplnil galerii o obrázek zámku…
Z Černého mostu 376-kou na brandýské náměstí. Pak výšlap do Káraného (po levém břehu), přechod Jizery a kolem Staré Boleslavi zppět do Brandýsa. Bene v kavárně Na půdě.
Při sanaci pozemku bývalého skladu Mitas byly odkryty základy cihlářské komorové pece ze začátku 20.století (1905 – ). Na místě byl proveden archeologický průzkum a roztocké muzeum uspořádalo zajímavou exkurzi na místo průzkumu. Poslední prohlídky se uskuteční na počátku března a pak se areál předá investoru ke stavbě – už nevím čeho…
8. – 15. února 2024. Vyjeli jsme ve čtvrtek, cestou se čerti ženili, u Salzburgu ná s téměř smetl vítr. Pátek, sobota, neděle – pořád pršelo nebo mlha – v tom s E jezdit nechceme. Vypravil jsem se na pondělí odpoledne, byly už boule a bylo to rozježděné – ale odpočaté nohy a nové botky od Johanky to zvládli. S E jsme pak dali dopolední (3 hod) lyžovačku v úterý a středu.
S odjezdem ve čtvrtek jsem se krapet zašprc, poniváč jsem se pustil do instalace kapacitního bezdrátu pro hotel. Paxe přidal i Honza Z. – a zdá se, že pokud neumřeli, tak internetí dodnes… A prý, že když jsem v tom, tak ať zprovozním sčot, kterým jsem pro Honzy vybral. No i to se zvládlo, takže jsme vyrazili ve 3 jak na koni. Ale zase tunely byly celkem volné….
Po včerejšku tělo bolí. Ale je moc hezky. Takže paďoursky – lanem na Bramberk a přes Svornost na Kolínskou. Pravda – cestou jsme provedli inspekci Krakonoše: plno a obsluha nestíhá. Takže Kolínská – a tam jsme se v samoobsluze docela chytli. Po zelňačce, E si dala čaj a já Kolínsý specijál. No a přes Wébrovky po dřevařské až k dolnímu konci Javoru a domů!
Lanovkou na Portášky, kolem Pěnkavčího vrchu, okolo Červeného vrchu na Danielku a Šramlem pěšky dolů. Stpa kolem obou vrchů krásná a rychlá, problémy na pláních osady Pěnkavčí vrch (led) a cestou Šramlem jsme se bořili ve směsi prašanu a ledu.
Včera jsme sice byli na výletě, ale jednak nás inspirovala Johanka a druhak pár dní za sebou pěkně mrzlo – takže kdy jindy?! Moc se mi nechtělo, ale E si naštěstí prosadila svou.
Po delší době zase šotoušský výlet, ale okořeněný i nějakou tou pumátkou. Takže šotění na „drahách“ a pumátky zde. Vlakem do Zvoleněvsi, kolem kostela do polí, kde jsme se připojili k trati Hostivice Podlešín, pak kolem Podlešínské jehly k nádraží a pak k viaduktu.
Zrušená dráha Zvoleněves – Vinařice byla v úseku do Knovízu upravena coby pěkná cyklostezka, Takže procházkou po cestě jako pro hráběnku až do Knovízu. Prošli jsme si Husovu skálu a zasedli do Hospody na Mýtince. E. si dala něco lehkého, ale já šel do knovízského bramboráku. Bylo toho fakt dost, ale Únětize 10,7 mě nenechaly ve štychu.
Poo zpátky na cyklostezku a pod viaduktem do Podlešína a vzhůru k nádraží. Motoráček jel za chvilku.
Espace Alex 